DJI Mavic PRO


DJI Mavic Pro – velká revoluce ve světě dronů

Když DJI představilo Mavic Pro, nový stroj působil ve světě dronů jako zjevení. Jako výbuch bomby. Krátce před ním se pokusili hoši v GoPro překvapit  se skládací Karmou. Ale ano, překvápko to bylo, přeci jen jsme byli zvyklí na populární létající krychle s kódovým označením Phantom. Nicméně Karma nebyla ani malá, ani skladná a technické možnosti byly na tu dobu zoufalé. A najednou tu byl Mavic. Malý, skladný, lehký a předbíhající konkurenci o tolik kilometrů, kolik byl schopen doletět. Prostě taková supernova, kterou snad mimo insiderů nikdo nečekal. 


Mavic Pro samozřejmě zastarává, DJI od té doby zaplavilo trh dalšími stroji. Na svět přivedlo i druhý z řady Mavic Pro. Jsem přesvědčen, že stejně jako u Phantomu se budeme setkávat s tvarem Mavic Pro hodně let. Asi se objeví postranní projekty jakými  byly Spark a Mavic Air, ale čelo pelotonu potáhne řada Mavic Pro. Co zvládne třetí v pořadí si neodvažuji odhadnout, nakonec je fajn čekat a těšit se s čím, že hoši z Říše středu přijdou. Nedá se říci, že by zatím šlápli výrazně vedle, kdyby více pracovali na softwaru a zákazníci nebyli zpočátku neplacenými, zato platícími betatestery, bylo by vše bez chyby.


Materiál, ze kterého je Mavic vyrobený, není žádný laciný plast, podtrhuje eleganci, kterou může tento dron rozdávat plnými hrstmi. Doba letu je impozantní, Mavic do bezpečných 30 procent baterie vydrží i přes dvacet minut letu, pokud ji chcete vyždímat do nouzového přistání, lze připočíst další tři až čtyři minuty. Jestliže se někdo rozhodne otestovat, kam se až s Mavicem dostane, aby se zvládl vrátit, překoná v bezvětří až šest kilometrů. Ale je to na jeho zodpovědnost, pokud se objeví vítr, může mu dron přistát v místech, kde si to rozhodně nepředstavoval. A na prudší vítr je potřeba zapnout Sport mód, kdy se baterie vyprazdňuje přece jenom rychleji. Nad čím jsem užasl je Mavicův mozek. Při testu ochrany vrtulí stoupající dron narazil do překážky. A ne zrovna pomalu. Pohled jak padá dolů nebyl zrovna povzbuzující. Po zhruba dvou metrech se vyrovnal a zastavil ve vzduchu. 



Signál OcuSync je hlavní zbraní

Ale k Mavicu Pro, dále uvádějme pouze Mavic. Když jsem ho držel při představení v ruce, byla to láska na první pohled. Po prvním letu pak na celý život. Bylo znát, že tentokráte si v DJI dávali záležet. Žádná recyklace, či využívání starých technologií. Signál LightBridge, kterým si zajistila firma takový náskok před konkurencí, byl najednou pryč. Přestože dosáhl na nějakých osm kilometrů, u Mavicu byl nahrazen novou technologií. Dnes už to možná tak nepřijde, ale kdo létal s Phantomy, ví, že i signál  LightBridge měl problémy s překážkami, terénními vlnami a rušením. Tomu všemu udělal OcuSync přítrž. Čím vším dokáže tento signál proniknout a jak mikroskopickou latenci má i v nepříznivém prostředí, to se člověku nechce věřit.

I po čtyřech kilometrech se lze na signál spolehnout, jako kdyby byl dron vzdálený jen čtyři metry.

Mavic je tedy zaopatřen tím nejdůležitějším, protože ať si říká kdo chce co chce, kvalitní signál přenosu řízení a obrazu je klíčem k úspěchu. Při natáčení je potřeba mít dokonalý náhled a jistotu, že při záběru se najednou obraz nezačne kostičkovat a zamrzat, což je standardem u WiFi, sotva se trochu vzdálíte nebo dostanete za banální překážku. Stačí i odklonit antény ze směru. OcuSync si s takovými detaily nedělá hlavu. Můžete stát za domem a dron je na jeho druhé straně kilometr daleko a ještě za lesem a vše bez problému. Moje testy mne přiváděly k úžasu, vidět, jak dron zmizí za vrcholem kopce, je zcela mimo dohled a signál si ho najde jako kdyby se za ním plazil nad terénem, to je prostě něco neskutečného. Ale dost o signálu.



Ovladač je mistrovské dílo

Váha stroje spadla ze standardních 1,2  kg a více, jak jsme byli zvyklí u strojů řady Phantom či konkurence od Yuneecu, na pouhých 75dkg. Místo batohu na záda najednou stačil batůžek. Ovladač se zmenšil z monstrozního na malý, ale nešlo jenom o samotnou váhu. Veškerá telemetrie, klíčová data, to vše ukazuje krásně i na slunci čitelný displej. Všechny stroje od DJI vyžadují nějaký mobilní telefon nebo tablet jako výpomoc. Mavic samozřejmě také. Nicméně v okamžiku, kdy spadne aplikace u Phantomu, je to průšvih. Nezbývá než věřit v RTH funkci, tedy že se stroj opravdu sám vrátí. Selhání aplikace či mobilu je u Mavicu něco, nad čím člověk pokrčí rameny a nezabývá se tím, dokonce nemusí ani spouštět RTH. Všechny informace, které potřebuje k návratu, jsou na displeji. Stav baterie, vzdálenost, výška a množství dalších. Už chybí jen náhled z kamery. Sám jsem zažil situaci, kdy jsem byl rád, že tu displej je. Aplikace spadla a dron se vracel ze směru kde zářilo slunce. Hledat ho očima na obloze bylo tedy nemožné a díky provozu na cca padesát metrů vzdálené dálnici nebyl slyšet. Díky displeji jsem si ho přikormidloval k sobě a pak v klidu přistál.



Senzory šlapou jako hodinky

Antikolizní čidla měl už Phantom 4 a Yuneec H, nicméně až Mavic jim dal skutečný význam. Senzory na jeho břiše spolu s dvěma kamerkami vepředu zajišťují pro dron docela solidní přehled o okolí. Mimo jiné díky nim mohli v DJI vytvořit zajímavou vychytávku, mód Terrain Follow, kdy stroj nádherně kopíruje terén. Stačí nastavit výšku od metru do deseti a dron jednoduše níže neklesne. Je možné ho v klidu pustit proti svahu a sledovat, jak se nad ním plazí do kopce. Docela pobaví pohled na lidi, kteří sledují jak se dron blíží dva metry nad vodou ke břehu, dostane se nad pláž a v klidu letí ve stejné výšce až k majiteli na kopec. Když letí v ještě nižší výšce, je to docela zábava. Na spodní senzory se dá spolehnout, takže od deseti metrů má člověk dobrý přehled v jaké výšce je pokud si z náhledu není jistý. Samozřejmě přední kamery detekují i hodně malé překážky a postarají se, aby přišlo včasné varování. Jiný level než měl první Phantom 4.



Bonus v podobě DJI Goggles

Když se objevil Mavic, na trh dorazily vzápětí DJI Goggles, brýle pro FPV. Pro každé oko FULL HD displej, dokonalé odstínění sluníčka. A Mavic nepotřeboval žádné propojení, brýle komunikují s dronem samy. Je možné ho přes ně ovládat, zapínat jednotlivé funkce, kdyby nějaký nešika upustil ovladač a šlápl si na něj, lze vyvolat RTH, jde i odstartovat a hlavně pak natáčením hlavy ovládat kameru na Mavicu, nebo i celý dron. Kontrola kamery přes brýle ale nabízí rozhled i na strany, člověk si v klidu někam Mavic pověsí do výšky a rozhlíží se, dokonce až 30 stupňů nahoru. Ačkoliv dnes jde pomocí kabelu propojit brýle s většinou DJI dronů (a i mnoha dalších, stačí HDMI výstup na ovladači), tehdy to bylo něco jedinečného. Alespoň pro mě, který nosí dioptrické brýle a ty se krásně do DJI Goggles vejdou. A je jedno, zda je člověk krátkozraký nebo dalekozraký, špičkový FULL HD obraz má k dispozici. Lepší je pravda nechat brýle ať podle síly signálu vyberou zda HD či FULL HD obraz, ale lze si 1080p vynutit. 



Nic není bez chyb, ani Mavic

Ano, i Mavic má své bolístky. Tou největší a z mého pohledu jedinou je kamera. Což poměrně zamrzí u stroje pro natáčení. První slabinou je, že Mavic občas nedoostří a je nutné klepnout do displeje mobilu, aby se kamera vzpamatovala. Děje se to sice minimálně, ale bohužel tomu tak je. Gimbal, který umožňuje pohled na strany pro změnu připomíná hračku. Visí na gumičkách a při opravdu prudkém větru ( a že toho Mavic snese) občas cukne. Když jde o kameru, má ještě příjemnou vychytávku a to digitální dvojnásobný zoom. Je ztrátový, takže pro natáčení se příliš nehodí, ale pro přiblížení si objektu zájmu je fajn. Možnosti náklonu kamery přinesly programátorům šanci udělat z Mavica letadlo. Režim Fixed Wing totiž kombinuje pohyb stroje s pohybem kamery a v brýlích či na tabletu  máte pocit, jako když řídíte letadlo. Tedy bez náklonů na strany, ale klesání a stoupání je hodně sugestivní.



Mavic byl zkrátka revolucí. Strojem, který ukázal, že když se chce, je možné udělat dron, který je malý, lehký a disponuje tolika funkcemi, že se o takových vlastníkům jeho předchůdců ani nesnilo. Verze Platinum ještě přinesla tichý a o něco delší let. Jsem zvědav, kdy, potažmo zda vůbec DJI vytvoří ještě někdy podobně revoluční stroj.  



Specifikace:

  • doba letu až 27 min, verze Platinum až 30 min
  • hmotnost 734g
  • stabilizace kamery pomocí tříosého mechanického závěsu
  • natáčení videa ve 4K (3840×2160) 30fps ve formátu MP4/MOV (C4K: 4096×2160 24fps)
  • pořizování fotografií v rozlišení 12MP ve formátu JPEG/DNG (RAW)
  • inteligentní letové režimy
  • přední a spodní senzory


Cena základního modelu se pohybuje okolo 24.990Kč, verze Platinum okolo 25.990Kč

Cena ve verzi FLY MORE COMBO se pohybuje okolo 32.990Kč, verze Platinum okolo 33.990Kč



Ukázka fotografií, pořízených DJI Mavic PRO

autor: Burik, úprava Adobe Lightroom